V aktuálním příspěvku v rámci sekce FOCUS jsme se věnovali problematice dohod o narovnání o výši smluvní pokuty, které jsou uzavírány mezi městskými obchodními společnostmi v pozici objednatele.
Ve stavební praxi jsou často řešeny dohody o narovnání mezi veřejným zadavatelem (typicky městem nebo obchodní společností ovládanou městem) jednajícím v pozici objednatele a soukromými obchodními společnostmi jednajícími v pozici zhotovitele (jde typicky o stavební společnosti). Dohody o narovnání se nejčastěji uzavírají v případech sporů o výši smluvní pokuty, výši ceny plnění (vícepráce) a nároků z odpovědnosti za vady (ať již v době předání a převzetí či v záruční době).
Členové orgánů městských obchodních společností stojí často před velmi komplikovaným rozhodnutím, zda má smysl iniciovat soudní řízení o uložení povinnosti zhotoviteli uhradit smluvní pokutu, a to zvláště za situace kdy je často evidentní, že zhotovitel uplatněný nárok nikdy neuhradí, resp. jej bude rozporovat, a kdy ani nová judikatura Nejvyššího soudu nepřináší jistotu. Často jde o velmi vysoké částky, např. v řádech desítek milionů korun českých, které členové orgánů městských obchodních společností nemohou ignorovat. Právě v těchto případech může dohoda o narovnání za určitých podmínek a předpokladů vyřešit takto komplikovanou situaci.
Příspěvek vydáváme rovněž jako samostatnou publikaci.
