Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 25 Cdo 45/2026, ze dne 29. 4. 2026 řešil otázku práva vedlejšího účastníka podat odpor proti platebními rozkazu.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu podání odporu proti platebnímu rozkazu je právem procesní povahy; nejde o úkon, který by představoval dispozici s předmětem řízení, ani o opravný prostředek. Odpor proti platebnímu rozkazu nemá znaky typické pro opravné prostředky, zejména suspenzivní a devolutivní účinek; k odklizení platebního rozkazu dochází na základě včas podaného odporu přímo, bez přezkumu soudem.
Právo podat odpor proti platebnímu rozkazu proto nelze vedlejšímu účastníkovi upřít jen proto, že zákonná úprava o právu vedlejšího účastníka podat odpor mlčí, na rozdíl od zákonem výslovně zmíněného práva vedlejšího účastníka podat některé opravné prostředky.
Jestliže má vedlejší účastník právo kvalifikovaně se vyjádřit na výzvu soudu vydanou podle § 114b o. s. ř. (přičemž ani toto procesní právo zákon vedlejšímu účastníkovi nepřiznává výslovně), čímž vedlejší účastník zabrání vydání rozsudku pro uznání v případě nečinnosti žalovaného, není rozumný důvod k závěru, že vedlejší účastník nemůže podat odpor proti platebnímu rozkazu. To platí tím spíše, že kvalifikovaná výzva je podle § 114b odst. 1 o. s. ř. obvyklou součástí platebních rozkazů.
