Jaká je povaha škody nebo jiné újmy ve smyslu § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění a jaké jsou předpoklady odpovědnosti vyvlastnitele podle tohoto ustanovení? Právě tuto otázku řešil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 765/2024, ze dne 25. 2. 2025.
Podle právního názoru Nejvyššího soudu České republiky představuje ustanovení § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění skutkovou podstatu náhrady škody založené na objektivní odpovědnosti vyvlastnitele. Předpokladem jeho odpovědnosti není zavinění a ani protiprávní jednání; není tudíž nezbytné zkoumat, zda vyvlastnitel zpětvzetím své žádosti porušil svou právní povinnost či nikoli. Předpokladem odpovědnosti je pouze zpětvzetí žádosti, vznik škody nebo jiné újmy v souvislosti s podáním žádosti, a absence liberačního důvodu (že by škoda či jiná újma nastala, i kdyby nebyla podána žádost o vyvlastnění).
Škodou nebo jinou újmou ve smyslu § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění jsou i náklady vynaložené na právní služby a na vypracování znaleckého posudku pro účely zahájeného vyvlastňovacího řízení, které vyvlastňovaný vynaložil v souvislosti s podáním žádosti, ledaže by je byl vynaložil i jinak.
