Nejvyšší soud se v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 3155/2025, ze dne 4. 8. 2026 vyjádřil k některým otázkám prodeje zástavy mimo veřejnou dražbu, zejména k otázce vlivu porušení odborné péči při prodeji na platnost kupní smlouvy a rovněž k otázce ochrany dobré víry nabyvatele. Podle právního názoru Nejvyššího soudu poruší-li zástavní věřitel zaviněně povinnost postupovat při prodeji zástavy jiným způsobem než ve veřejné dražbě s odbornou péčí podle § 1365 odst. 1 o. z. a dojde-li v důsledku tohoto jednání k zásahu do vlastnického práva zástavního dlužníka, vznikne zástavnímu věřiteli mimosmluvní (deliktní) odpovědnost k náhradě újmy zástavnímu dlužníku. Porušení povinnosti zástavního věřitele postupovat při prodeji zástavy jiným způsobem než ve veřejné dražbě s odbornou péčí však nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy o prodeji zástavy pro rozpor se zákonem podle § 580 odst. 1 o. z., neboť samotná kupní smlouva nepředstavuje právní jednání, které odporuje zákonu.
Ukládá-li zákon převodci práva před uskutečněním převodu povinnosti, jejichž nesplnění nemá vliv na jeho oprávnění právo převést, nemůže se dobrá víra nabyvatele práva pro účely ochrany při nabytí od neoprávněného vztahovat k těmto okolnostem. Dobrá víra dle ustanovení § 1365 odst. 1 věta druhá o. z. se tedy nevztahuje k odbornému postupu zástavního věřitele dle věty první tohoto ustanovení, ale k oprávnění zástavního věřitele prodat zástavu jiným způsobem než ve veřejné dražbě.
Ustanovení § 7 o. z. ve spojení s § 1365 odst. 1 o. z. zakládá domněnku dobré víry třetí osoby (nabyvatele práv k zástavě), že zástavní věřitel je oprávněn zástavu prodat jiným způsobem než ve veřejné dražbě. Skutečnost, že třetí osoba nebyla v dobré víře, proto musí tvrdit a prokázat zástavní dlužník.
Jiný způsob uspokojení zástavního věřitele ze zástavy než zpeněžením zástavy ve veřejné dražbě nebo prostřednictvím soudního prodeje zástavy musí být v dohodě uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavcem (zástavním dlužníkem) sjednán tak, aby nezávisel pouze na vůli zástavního věřitele a aby umožňoval splnění povinnosti zástavního věřitele postupovat při prodeji zástavy s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za obvyklou cenu.
Ujednání o podmínkách přímého prodeje zástavy nelze považovat za ujednání umožňující zpeněžit zástavu libovolným způsobem ve smyslu § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. jen proto, že pro ocenění zástavy připouštějí použití staršího znaleckého posudku. Umožňují-li totiž zástavnímu věřiteli použít znalce zapsaného v příslušném seznamu znalců a nechat vypracovat nový znalecký posudek a prodat zástavu za cenu vyšší než sjednané minimum (zde 60 % ceny stanovené znalcem), umožňují mu tím splnit povinnost postupovat při prodeji s odbornou péčí tak, aby zástavu prodal za obvyklou cenu.
