Nejvyšší soud se v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. 31 Cdo 213/2026, ze dne 13. 5. 2026 vyjádřil k otázce určitosti jednostranného započtení více vzájemných pohledávek. Podle právního názoru velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu pokud v případě jednostranného započtení více vzájemných pohledávek, jejichž součet na pasivní straně převyšuje aktivně započítávanou pohledávku, kompenzační projev neobsahuje prohlášení, v němž je určitě a srozumitelně určeno, proti kterým pohledávkám, případně kterým jejich částem, se uplatňuje aktivně započítávaná pohledávka k započtení, určí se to, které pohledávky na pasivní straně a do jaké jejich výše započtením zanikají, podle pravidla stanoveného v § 1933 odst. 1 o. z. a též podle § 1932 odst. 1 o. z.
Právní názor, že je (bez dalšího) neurčité právní jednání spočívající v započtení více vzájemných pohledávek, jejichž součet na pasivní straně převyšuje aktivně započítávanou pohledávku, jestliže strana, která započtení prohlašuje, neurčí, v jakém rozsahu mají započtením aktivně započítávané pohledávky zaniknout pasivně započítávané pohledávky, nemůže za současné právní úpravy obstát.
Jednostranné právní jednání spočívající v započtení (§ 1982 o. z.) tak není neurčité jen proto, že při započtení více vzájemných pohledávek, jejichž součet na pasivní straně převyšuje jedinou aktivně započítávanou pohledávku, ten, kdo prohlašuje započtení, neurčí, které pohledávky (na pasivní straně) a v jaké výši započtením zanikají.
