V praxi statutárních orgánů některých akciových společností zřizovaných městy vyvstává v poslední době právní otázka dopadů aktuálně přijatých změn stanov omezujících jednatelské oprávnění členů představenstva na již uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí kupní, resp. na proces následného uzavření vlastní realizační kupní smlouvy. Jinými slovy vzniká otázka, jaký dopad má změna stanov, která nově zavádí vnitřní omezení jednatelského oprávnění spočívající v nezbytnosti získání předchozího souhlasu valné hromady s uzavřením realizační kupní smlouvy, na dříve uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Typicky jde o případ, kdy stanovy společnosti nově vyžadují souhlas valné hromady s uzavřením určitých typů smluv, především převodů nemovitých věcí, přičemž tento požadavek nebyl ve stanovách obsažen v době, kdy byla smlouva o smlouvě budoucí kupní uzavřena.
Výsledkem je praktický problém, kdy společnost je (sice) stále vázána smluvní povinností uzavřít realizační kupní smlouvu, avšak její představenstvo k tomu není (na základě změny stanov) oprávněno bez předchozího souhlasu valné hromady. Tato kolize mezi dřívějším (platnou a vymahatelnou) smluvní povinností a pozdější změnou stanov vyvolává řadu praktických právních otázek, a to od otázky platnosti právních jednání až po odpovědnost členů orgánů společnosti a rizika ze strany smluvního partnera (investora).
Členové představenstva často stojí před velmi závažným rozhodnutím, zda porušit platně uzavřenou smlouvou o smlouvě budoucí (tedy neuzavřít vlastní realizační kupní smlouvu) na straně jedné nebo vědomě (a zcela úmyslně) porušit stanovy a tím zároveň neporušit uzavřenou smlouvou o smlouvě budoucí (s cílem zamezit vzniku odpovědnosti společnosti za případnou škodu) na straně druhé.
Takové omezení je označováno jako vnitřní, protože nemá právní účinky na třetí osoby (včetně budoucího kupujícího), ale pouze dovnitř společnosti z důvodu ochrany zájmů těchto třetích osob (např. dobré víry apod.).
Povaha omezení vyplývajícího ze stanov
Předně je nezbytné konstatovat, že požadavek na omezení jednatelského oprávnění členů představenstva, je zcela legitimním a nelze jej považovat za mimořádný nebo nestandardní. Problematickým aspektem je však často absence intertemporálních ustanovení usnesení valné hromady o změně stanov (na základě kterého se zavádí omezení jednatelského oprávnění členů představenstva) a vznik výše popsané situace, tedy vznik kolize mezi dřívějším smluvním závazkem a následnou změnou stanov.
Omezení vyplývající ze stanov, v tomto případě povinnost získat předchozí souhlas valné hromady k uzavření realizační kupní smlouvy (smlouvy o prodeji nemovitých věcí) má po právní stránce povahu tzv. vnitřního omezení jednatelského (zástupčího) oprávnění ve smyslu § 47 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), v platném znění („ZOK„).[1] Cílem tohoto (jinak legitimního) omezení je chránit zájmy společnosti a zajistit kontrolu nad činností statutárního orgánu ze strany akcionářů nebo jiných kontrolních orgánů.
Takové omezení je označováno jako vnitřní, protože nemá právní účinky na třetí osoby (včetně budoucího kupujícího), ale pouze dovnitř společnosti[2] z důvodu ochrany zájmů těchto třetích osob (např. dobré víry apod.). Uzavření realizační kupní smlouvy bez předchozího souhlasu valné hromady by nezpůsobilo její neplatnost ani v případě, kdy by vnitřní omezení bylo třetí osobě (investorovi jako budoucímu kupujícímu) známo.[3] Tyto závěry platí i v případě, kdy je takové omezení zveřejněno ve sbírce listin obchodního rejstříku.[4] Je rovněž důležité zdůraznit, že takové omezení stanovami nemá povahu zákonného omezení, a tudíž se neuplatní § 48 ZOK[5] a jeho porušení by nebylo důvodem relativní neplatnosti uzavřené realizační kupní smlouvy bez dodržení omezení.
Uzavření realizační kupní smlouvy bez předchozího souhlasu valné hromady by nezpůsobilo její neplatnost ani v případě, kdy by vnitřní omezení bylo třetí osobě (investorovi jako budoucímu kupujícímu) známo. Tyto závěry platí i v případě, kdy je takové omezení zveřejněno ve sbírce listin obchodního rejstříku.
Závaznost omezení stanov pro členy představenstva
Členové představenstva, jakožto členové voleného orgánu akciové společnosti[6], jsou ze zákona vázáni povinností jednat s péčí řádného hospodáře ve smyslu § 159 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („OZ„). Vymezení této povinnosti je pro účely obchodních společností obsaženo v § 51 a násl. ZOK a zahrnuje i loajální jednání v souladu se stanovami a interními předpisy společnosti.
V případě, že stanovy ukládají vnitřní omezení oprávnění členů představenstva v podobě nezbytnosti získání souhlasu valné hromady s uzavřením realizační kupní smlouvy, pak členům představenstva vyplývá právní povinnost před jejím uzavřením získat veškeré vyžadované souhlasy. Jakékoli jiné jednání členů představenstva je zásadně považováno za porušení povinnosti péče řádného hospodáře,[7] a to se všemi s tím spojenými důsledky, včetně případné odpovědnosti členů představenstva za vzniklou škodu nebo jinou újmu.[8] Jednalo by se podle všeho i o porušení povinností vyplývajících pro ně z uzavřených smluv o výkonu funkce, neboť povinnost dodržovat stanovy obchodních společností je obvyklou povinností podle takových smluv.
Pokud stanovy neobsahují výjimku pro případy již uzavřených smluv o budoucích kupních smlouvách, pak předložení návrhu na schválení realizační kupní smlouvy valné hromadě nemůže být porušením péče řádného hospodáře ze strany členů představenstva, naopak v takovém případě půjde o plnění právní povinnosti.
V případě, že valná hromada vydá požadovaný předchozí souhlas, dojde k uzavření realizační kupní smlouvy v souladu s podmínkami smlouvy o smlouvě budoucí kupní a v souladu se stanovami. V případě, že souhlas nevydá, nejsou členové představenstva oprávněni ji uzavřít, byť by jinak byly splněny všechny předpoklady pro její uzavření stanovené ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní.
Odpovědnost akciové společnosti za újmu z důvodu neuzavření realizační kupní smlouvy
Ujednání o povinnosti uzavřít realizační kupní smlouvu má obvykle povahu smlouvy o smlouvě budoucí ve smyslu § 1785 a násl. OZ. Pokud dojde k situaci, kdy budou splněny veškeré předpoklady stanovené ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní a budoucí kupující učiní výzvu na jejím základě, vzniká akciové společnosti (budoucímu prodávajícímu) povinnost realizační kupní smlouvu uzavřít. [9]
Je rovněž důležité zdůraznit, že takové omezení stanovami nemá povahu zákonného omezení, a tudíž se neuplatní § 48 ZOK a jeho porušení by nebylo důvodem relativní neplatnosti uzavřené realizační kupní smlouvy bez dodržení omezení.
V případě, že akciová společnost smlouvu neuzavře, půjde o porušení právní povinnosti z její strany a je nezbytné analyzovat, zda by případně odpovídala přímo budoucímu kupujícímu za vzniklou újmu. Neuzavření realizační kupní smlouvy by představovalo porušení smluvní povinnosti, kdy akciová společnost by odpovídala za újmu (škodu) vzniklou budoucímu kupujícímu, pokud by byly splněny předpoklady podle § 2913 OZ, tedy (i) existence smluvní povinnosti; (ii) jednání přičitatelné dlužníkovi porušující smluvní povinnost; (iii) aktivní legitimace; (iv) neexistence liberačního důvodu podle § 2913 odst. 2 OZ; (v) újma (škoda); (vi) příčinná souvislost mezi jednáním a vzniklou újmou a (vii) objektivní přičitatelnost následku (ve smyslu tzv. kritéria ochranného účelu a předvídatelnosti).[10]
Existence smluvní povinnosti je zcela jednoznačná. Povinnost uzavřít realizační kupní smlouvu je primární smluvní povinností stanovenou smlouvou o budoucí kupní smlouvě.
Předpoklad spočívající v jednání přičitatelném dlužníkovi porušující tuto povinnost bude rovněž naplněn, neboť jednání může obecně spočívat v konání či opomenutí[11] a v posuzovaném případě by smluvní povinnost byla porušena jednáním ve formě opomenutí (tedy neuzavřením realizační kupní smlouvy, kdy akciová společnost nebude konat, k čemu se smluvně zavázala).
Na straně budoucího kupujícího bude dána aktivní legitimace (právo obdržet a požadovat náhradu škody a s tím související procesní právo podat žalobu k soudu), protože je smluvní stranou smlouvy o budoucí kupní smlouvě, která stanovuje smluvní povinnost případně porušenou ze strany akciové společnosti.
Zpravidla nebude dána existence jakéhokoli liberačního důvodu, který je definován v § 2913 odst. 2 OZ.[12] Přijetí změny stanov nelze považovat za mimořádnou, nepředvídatelnou a nepřekonatelnou překážku vzniklou nezávisle na vůli akciové společnosti.
Újma (škoda) v důsledku neuzavření předpokládané realizační kupní smlouvy s největší pravděpodobností na straně budoucího kupujícího vznikne např. z důvodu pozdního zahájení stavebních prací, zvýšených nákladů apod. Současně tato újma bude spadat pod ochranný účel sjednané smluvní povinnosti[13], protože smluvní strany s nejvyšší mírou pravděpodobnosti uzavřely závazek ve formě smlouvy o smlouvě budoucí, protože nechtěly, aby jim vznikla újma (chtěly být před vznikem takové újmy ochráněny) z důvodu neuzavření realizační kupní smlouvy.
Příčinná souvislost mezi jednáním a vzniklou škodou v posuzovaném případě bude podle všeho dána, protože pokud by akciová společnost uzavřela realizační kupní smlouvu, tak by nemělo dojít ke vzniku újmy, jejímuž vzniku chtěly strany předejít uzavřením smlouvy.[14]
Členové představenstva jsou povinni žádat o souhlas valné hromady s uzavřením realizační kupní smlouvy, a to i v případě, že k datu uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě takové vnitřní omezení ve stanovách neexistovalo. Porušení této povinnosti by pro ně znamenalo riziko odpovědnosti za vzniklou újmu.
S největší pravděpodobností bude i následek v podobě vzniku předpokládané újmy v důsledku jednání akciové společnosti (nepodepsání realizační kupní smlouvy) objektivně přičitatelný akciové společnosti (bude naplněno kritérium ochranného účelu a předvídatelnosti).[15]
Všechny výše uvedené předpoklady pro vznik odpovědnosti akciové společnosti bude nezbytné posoudit k okamžiku, kdy reálně nastanou. Je však dána vysoká pravděpodobnost, že k naplnění předpokladů dojde a vzniklou újmu budoucímu kupujícímu bude muset uhradit přímo akciová společnost.
Paradoxně tak může nastat situace, kdy budoucímu kupujícímu vznikne újma z důvodu neuzavření realizační kupní smlouvy představenstvem (které nedostalo potřebný souhlas valné hromady, přestože byly splněny veškeré předpoklady smlouvy o smlouvě budoucí kupní) a akciová společnost jako odpovědná osoba uhradí takovou újmu, ovšem nebude dán žádný regresní nárok akciové společnosti proti členům představenstva (následný nárok na úhradu újmy, kterou akciová společnost případně uhradí budoucímu kupujícímu). Jinými slovy, veškerou újmu ve vztahu k budoucímu kupujícímu ponese výhradně akciová společnost.
Tento stav klade zvýšené nároky na členy valné hromady, kteří by měli při rozhodovaní o udělení souhlasu s uzavřením realizační kupní smlouvy zohlednit situaci v celé šíři a s možnými dopady na jednotlivé subjekty. Na členy valné hromady se nebude ze zákona vztahovat povinnost péče řádného hospodáře, ale přetrvává povinnost loajality podle § 212 OZ[16].
V případě, že již došlo k řádnému uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, která je platným a účinným právním titulem, tak v případě, kdy po splnění veškerých předpokladů nedojde k uzavření realizační kupní smlouvy a budoucí kupující bude trvat na jejím uzavření, může podle § 1787 OZ požádat soud o určení obsahu realizační kupní smlouvy (nahrazení projevu vůle), jinými slovy požádat soud, aby určil obsah realizační kupní smlouvy. Pokud by došlo k takovému postupu, akciové společnosti by vznikly nejen povinnosti ze samotné realizační kupní smlouvy, ale zároveň by jí pravděpodobně vznikla povinnost nahradit náklady řízení, a to vedle vzniklé újmy (případné řízení o úhradě vzniklé újmy bude nejčastěji samostatným řízením a nebude spojeno s řízením o nahrazení projevu vůle).
Bude vždy nezbytné analyzovat, zda případně nedošlo k zániku povinnosti uzavřít vlastní realizační kupní smlouvu ve smyslu § 1788 odst. 2 OZ, podle kterého „Změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, zanikne závazek smlouvu uzavřít.“ Musela by nastat taková podstatná změna okolností, které byly (od samého počátku) rozhodné a zcela zásadní při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí (a případně ostatních smluvních dokumentů tvořících transakční dokumentaci), z nichž obě smluvní strany při vzniku závazku vycházely, a zároveň ke vzniku situace, že z tohoto důvodu (za takto zcela zásadně změněných okolností) nelze po budoucím prodávajícím a jako po zavázané straně rozumně požadovat, aby realizační kupní smlouvu uzavřel. Změnu stanov spočívající v tzv. vnitřním omezení jednatelského (zástupčího) oprávnění však nelze považovat za změnu okolností s důsledky stanovenými v § 1788 odst. 2 OZ.
Odpovědnost členů představenstva za újmu z důvodu neuzavření realizační kupní smlouvy
Jak již bylo uvedeno, v případě změny stanov spočívající v tzv. vnitřním omezení jednatelského (zástupčího) oprávnění, je udělení souhlasu valné hromady předpokladem pro uzavření realizační kupní smlouvy představenstvem. Bez tohoto souhlasu nemohou členové představenstva smlouvu uzavřít, aniž by porušili péči řádného hospodáře. Z tohoto důvodu nemohou členové představenstva odpovídat za újmu případně vzniklou akciové společnosti. V tomto ohledu je zcela nerozhodné, zda valná hromada odmítla souhlas udělit, či zda zůstala pasivní (žádné rozhodnutí ani nepřijala).
Je legitimní otázkou, zda by v případě, kdy akciové společnosti hrozí vznik (zřejmě) nikoli nepatrné újmy, neměli členové představenstva raději realizační kupní smlouvu uzavřít, a to i v situaci neudělení předchozího souhlasu valné hromady, tj. aby tímto odvrátili vznik takové újmy. Odborná literatura se vyjadřuje v tomto ohledu k tzv. efektivnímu porušení práva. Jde o situace, kdy by porušení konkrétní povinnosti bylo pro obchodní korporaci jako celek výhodnější (zejména ekonomicky) než její dodržení.[17] V daném případě de facto dochází ke střetu dvou povinností, a to povinnosti péče řádného hospodáře (v užším smyslu) a povinnosti předcházet vzniku škod (povinnost předcházet vzniku škody je však z logiky věci také obsahem povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře). V dané situaci je povinnost předcházet vzniku škody možné splnit pouze za současného porušení první povinnosti. V českém právním prostředí nelze obecně jednoznačně tvrdit, že by povinnost předcházet vzniku škod měla v takovém případě převážit nad povinností jednat v souladu s péčí řádného hospodáře. Jednat v souladu s péčí řádného hospodáře (jinými slovy, mimo jiné, i v souladu se stanovami) je zákonnou povinností, a ty by spíše neměly být podřizovány ekonomickým pohledům. V souladu s publikovaným odborným článkem by nemělo dojít k legitimizaci takového porušení povinnosti s odůvodněním, že jde o jednání v obhajitelném zájmu obchodní korporace.[18]
Zatím není dostupné relevantní soudní rozhodnutí vysokých soudů, ve kterém by zaujaly na danou skutkovou situaci odlišný náhled. Vyřešení této otázky na judikatorní úrovni však bude nezbytné, aby byly nastíněny jednoznačné mantinely pro rozhodování členů představenstva akciových společností. Není třeba zapírat skutečnost, že rozhodování některých orgánů měst a obcí je v mnoha případech více ovlivněno politickými úvahami, než ryze právními nebo ekonomickými úvahami, v důsledku čehož dochází často k paralýze rozhodování orgánů městských akciových společností nebo ke vzniku škod.
Závěr
Situace, kdy dojde ke kolizi mezi právní povinností z již dříve uzavřené smlouvy o budoucí kupní smlouvě a pozdější změnou stanov, je pro akciové společnosti značně komplikovaná. Pro veškeré úvahy je nezbytné vycházet z právního závěru, že vnitřní omezení jednatelského oprávnění neovlivňuje platnost uzavřené smlouvy o budoucí kupní smlouvě a porušení vnitřního omezení jednatelského oprávnění (tedy uzavření realizační kupní smlouvy bez souhlasu valné hromady) by nebylo důvodem relativní neplatnosti uzavřené realizační kupní smlouvy.
Členové představenstva jsou povinni žádat o souhlas valné hromady s uzavřením realizační kupní smlouvy, a to i v případě, že k datu uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě takové vnitřní omezení ve stanovách neexistovalo. Porušení této povinnosti by pro ně znamenalo riziko odpovědnosti za vzniklou újmu. Pokus o „efektivní porušení práva“ a uzavření smlouvy bez souhlasu valné hromady by byl v rozporu se zákonnou povinností jednat s péčí řádného hospodáře a v současné době jej nelze s jistotou doporučit.
Členové valné hromady by měli při svém rozhodování o udělení souhlasu (či jeho neudělení) pečlivě zvážit veškeré dopady na společnost, včetně hrozící odpovědnosti společnosti za újmu z neuzavření realizační kupní smlouvy. Přestože na ně nedopadá povinnost péče řádného hospodáře, jsou vázáni povinností loajality vůči společnosti.
Pokud budou splněny zákonné předpoklady dle § 2913 OZ ponese akciová společnost plnou odpovědnost za případnou újmu vzniklou budoucímu kupujícímu z důvodu neuzavření realizační kupní smlouvy. Tento nárok bude pravděpodobně bez možnosti regresu vůči členům představenstva.
Do budoucna by bylo žádoucí předejít popsané situaci z praxe a případně minimalizovat její rizika. V první řadě při změně stanov, je nezbytné upravit dopady na již uzavřené smlouvy o smlouvách budoucích, např. zahrnout výjimky pro již existující smluvní závazky.
V případě, že již taková nepříznivá situace nastane a změna stanov výslovně neupravuje dopad na již uzavřené smlouvy o smlouvách budoucích, je vhodné, aby bylo ze strany členů představenstva přistoupeno k aktivnímu jednání. Jednak by členové představenstva měli valné hromadě srozumitelně a v plném rozsahu prezentovat situaci, včetně hrozících rizik a možných ekonomických dopadů na společnost v případě neudělení souhlasu. Současně lze doporučit zahájit jednání s budoucím kupujícím ohledně nastalé situace a pokusit se nalézt možnosti řešení, např. změnou smlouvy o budoucí kupní smlouvě prostřednictvím dodatku či posunem termínu apod.
____________________
[1] Podle § 47 ZOK: „Omezení jednatelského oprávnění orgánu obchodní korporace společenskou smlouvou nebo jiným ujednáním nebo rozhodnutím orgánu obchodní korporace nejsou vůči třetím osobám účinná, i když byla zveřejněna.„
[2] ŠTENGLOVÁ, I., HAVEL, B., CILEČEK, F., KUHN, P., ŠUK, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 154.
[3] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3166/2007.
[4] ŠTENGLOVÁ, I., DĚDIČ, J., LASÁK, J., PIHERA, V., LÁLA, D., JOSKOVÁ, L. Akciové společnosti. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 543.
[5] Podle § 48 ZOK: „Právní jednání, k němuž nedal souhlas nejvyšší orgán obchodní korporace v případech vyžadovaných zákonem, je neplatné; této neplatnosti se lze dovolat do šesti měsíců ode dne, kdy se o neplatnosti oprávněná osoba dozvěděla nebo dozvědět měla a mohla, nejdéle však do deseti let od dne, kdy k takovému jednání došlo.“
[6] Podle § 438 ZOK.
[7] ŠTENGLOVÁ, I., DĚDIČ, J., LASÁK, J., PIHERA, V., LÁLA, D., JOSKOVÁ, L. Akciové společnosti. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 544.
[8] Tamtéž, s. 439.
[9] Podle § 1786 OZ.
[10] MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894-3081. Praha: Leges, 2018, s. 316-317.
[11] Tamtéž, s. 174.
[12] Dlužník se zprostí odpovědnosti, pokud mu ve splnění smluvní povinnosti zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Liberační účinky nemá: (a) překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů, (b) překážka vzniklá až v době, kdy byl dlužník s plněním smluvené povinnosti v prodlení, (c) překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat.
[13] MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894-3081. Praha: Leges, 2018, s. 345.
[14] Pokud si konkrétní opomenuté jednání (v daném případě neuzavření realizační kupní smlouvy) domyslíme, tak odpadne i následek v podobě vzniku újmy (škody) (MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894-3081. Praha: Leges, 2018, s. 192).
[15] Podle komentářové literatury je primárně namístě zkoumat ochranný účel sjednané povinnosti (tj. stanovit okruh zájmů, které strany danou smluvní povinností chtěly chránit) (MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek IX. § 2894-3081. Praha: Leges, 2018, s. 231). V případě smlouvy o smlouvě budoucí kupní je zcela jednoznačné, že smluvní strany se chtěly předběžně smluvně zavázat k uzavření realizační kupní smlouvy, aby zvýšily svoji právní jistotu a předešly vzniku právě těchto škod, které pravděpodobně vzniknou (mohou vzniknout) v důsledku neuzavření takové smlouvy.
[16] Podle § 212 OZ: „(1) Přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí šetřit jeho členská práva i oprávněné zájmy. (2) Zneužije-li člen soukromé korporace hlasovací právo k újmě celku, rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáže právní zájem, že k hlasu tohoto člena nelze pro určitý případ přihlížet. Toto právo zaniká, pokud návrh není podán do tří měsíců ode dne, kdy k zneužití hlasu došlo.„
[17] BEJČEK, J. Efektivní porušení práva. Časopis pro právní vědu a praxi 3/2023.
[18] Tamtéž.